(komu/čemu, ojed. proti komu, proti čemu čím) opřít se, postavit se na odpor; bez předm. vzepřít se: oprzieti sě pokúšění diábelskému OtcB 30a obsistere; kterak svatý Sylvanus proti kacieřóm sě oprzyel JeronM 52a; dobře slovú živí, neb mocí smrti oprzeli jsú se KarŽivA 328 (se protivili ~B, ~C) morti restiterunt; drahého kamenie neklaďte přěd svině, nebo snad je potlačie svými nohami a opruuce sě urazie vás Mat 85 (Mt 7,6 conversi: var. v. obrtnúti sě); umiem [Médea]…jeho [Martovým] mohutným ustavením…se oprzieti TrojA 5b obviare; své laskavé žádosti v ničemž se nemuož oprzieti [Achilles] TrojA 162b; kteří [strážní] by se oprzeli nepřáteluom JakZjev 84a; ktož muož oprzieti se a zbrániti zlým věcem PrávHorM 29a (~T, ~K, otepřieti ~S) resistere; jemuž [poučení] by sě mistři pražští Písmem svatým opřieti a odolati nemohli ArchČ 6,399 (1421); kteříž proti řádu a poslušenství svaté stolice apoštolské opíříc se (m. opříc se) tobě té křivdy pomáhají ArchČ 7,276 (1467); ║ neoprzel se jemu [Filipovi] hned Natanael, aby řekl: Klamáš RokJanB 23b (srov. J 1,48) nevyslovil nesouhlas, neodporoval. – Srov. oprnúti sě, opřieti 3